Nejprve trochu z historie a teorie. Pro svou práci používali účetní účetní knihy a velké archy papíru s předtištěnými okénky, do kterých zapisovali čísla. S podobným konceptem přišel i VisiCalc a to už v roce 1979. Tabulkový procesor (v angličtině spreadsheet) je program, který převádí onu papírovou tabulku s jednotlivými políčky (v počítačové terminologii buňky) do elektronické podoby. Nejmenší stavební jednotkou je buňka, která může obsahovat buď hodnoty numerické, textové nebo do ní můžete zapsat nějaký vzorec či funkci. VisiCalc sám o sobě nebyl úplně nejlépe vybavený a uživatelé by byli určitě uvítali mnoho vylepšení. Přinesl však základní koncept automatického přepočítávání buněk. Změnou jedné hodnoty v tabulce dojde k automatickému přepočítání tabulky (obnoví se např. všechny součty, mezisoučty nebo vzorce, které s danou, teď už změněnou hodnotou, počítají) a uživatelé to obvykle ani jako funkci již nevnímají.
Aby byl program schopen pracovat s jednotlivými buňkami, je nutno je nějak pojmenovat, aby každá měla unikátní jméno. Byl uveden koncept číslovaných řádků a pojmenovaných sloupců (abecedně, po písmenu Z následuje sloupec AA, AB, AC atd. a po AZ se pojmenování změní na BA, BB, BC apod.), kdy je jméno buňky vytvořeno složením jména sloupce a číslem řádku. Levý horní roh tak obsahuje buňku A1, na stejném řádku najdete buňky B1, C1, D1. Buňky o řádek níže jsou pak pojmenovány A2, B2, C2 atd. Počet sloupců a řádků, které můžete ve své tabulce využít, se přirozeně liší dle programu, je jich však více, než byste mohli pro rozumnou tabulku využít. Pokud se dostanete k limitu, patrně není vhodné, aby byl na danou úlohu použit tabulkový procesor. Řádově jde o desítky tisíc řádků a několik stovek sloupců.
K dispozici tak máte základní sadu funkcí jako je součet zadaných buněk, základní i pokročilé matematické funkce (sčítání či odečítání, ale např. i průměr nebo kosinus). Moderní tabulkové procesory však přicházejí s funkcemi jako jsou např. grafy, řešitel či statistické funkce. Je kladen i důraz na to, aby byla samotná tabulka co nejpodobnější té, kterou si z programu vytisknete na papír (dle zásady WYSIWYG).
Velkou smůlou VisiCalcu bylo to, že nebyl chráněn patenty a tak řady jeho následovníků mohly kopírovat jeho funkčnost bez nutnosti platit původnímu autorovi poplatky tak, jak je známe dnes. Sluší se určitě zmínit i ve své době nejrozšířenější produkty. V osmdesátých letech asi všem kraloval Lotus 1–2–3, později tuto štafetu krále převzal Microsoft Excel, který si svou pozici drží dodnes a stal se díky tomu firemním standardem. V Česku byl určitě úspěšný i Quatro Pro a svého času i původní český produkt Calc602.
Ovládání a funkce byly opět jako u textových procesorů ustáleny, proto má řada produktů prakticky totožnou filozofii ovládání a nikdo se nesnaží být příliš inovativní. Máte pak jistotu, že když se naučíte pracovat s jedním produktem, budete schopni relativně rychle vstřebat i ovládání nějakého konkurenta. Tabulkový procesor byl ze začátku vnímán jako striktně pracovní nástroj uživatelů působících ve finančních oddělení firem, ale dnes se uživatelé rekrutují i z řad prostých domácích uživatelů. Hlavní využití tabulkových procesorů je při různých finančních analýzách nebo specifických oblastech jako je např. statistika, účetnictví či plánování. Ovšem i domácí uživatelé přišli na to, že vést rozpočet domácnosti elektronicky je nejlepší právě v tabulkovém procesoru, který je dostatečně mocný a přitom jednoduše zvládnutelný. Navíc se stále více uživatelů uchyluje k tomu, že tabulkový procesor používají pro vedení jednoduchých databází o maximálně několika tisících záznamů (při větším počtu se stává tabulkový kalkulátor neohrabaný) místo použití databázového programu, který může být pro daný účel zbytečně robustní.
Každý soubor může také podporovat několik tabulek, neboť jsou podporovány jednotlivé listy, na které můžete ukládat samostatné tabulky a oddělovat tak jejich obsah od sebe, i když spolupráce mezi jednotlivými listy je samozřejmě možná.
Najít dnes samostatný a svobodný program nabízející funkce tabulkového kalkulátoru v Linuxu je docela problém. Nejblíže k tomu má projekt Gnumeric, který je však už dnes součástí balíku GNOME Office. Základní funkčnost (tj. vybavení funkcemi pro zpracování dat) je u všech produktů prakticky stejná (Gnumeric disponuje funkcemi dostupnými ve zmiňovaném Microsoft Excelu a má i sadu svých unikátních funkcí), rozdíly najdeme až v pokročilých funkcích. Samozřejmostí je možnost tvorby pokročilých analýz či grafů. Pro svou preciznost je často využíván pro tvorbu statistických analýz či vědeckých výpočtů. První verze se objevila na Silvestra roku 2001. Gnumeric také umí importovat formáty souborů svých konkurentů jako je MS Excel či OpenOffice.org.
Druhým programem, který dnes zmíním, je OpenOffice.org Calc. Je samozřejmě součástí balíku OpenOffice.org jako jeden z jeho modulů. Velkým předobrazem je Microsoft Excel. Je samozřejmě dobře propracován, při přímém srovnání však rozdíly najdete. Opět musím zopakovat výrok, že ovládání je v některých chvílích trochu jiné než u Microsoft Excelu, ale je to záměr – OpenOffice.org Calc nemá být jen kopií zadarmo. Funkčnost OpenOffice.org Calcu je v mnoha ohledech poněkud slabší ve srovnání s Microsoft Excelem (např. Řešitel známý z Microsoft Excelu již drahně let byl do OpenOffice.org slavnostně přidán až v poslední verzi 3.0). Jako řadový uživatel obvykle nenajdete tolik rozdílů, i když tam jsou. Ovládání mají hodně podobné, OpenOffice.org trochu vítězí v možnostech ukládání/načítání souborů do/z OpenOffice.org. Firemnímu nasazení bych se však nebránil. Kompatibilita mezi jednotlivými balíky není však dodržena v případě, že ve vašich souborech používáte tzv. makra (tj. speciální soubory obsahující programovací kód, který je možno z tabulkového procesoru spouštět a ulehčit si tak práci s často se opakujícími funkcemi nebo postupy, které často používáte). Pro OpenOffice.org existuje možnost spouštět kód z tabulek Microsoft Excelu, je to však zatím jen v plenkách. Nicméně pokud si své tabulky vytváříte jen v OpenOffice.org a naplníte je svými makry, není problém je pak kdekoliv jinde použít (za předpokladu, že je tam OpenOffice.org nainstalován). Zvláštností je např. možnost rozšiřování funkčnosti pomocí doplňků nebo přímý výstup do PDF.
Posledním z trojice je program Kspread, součást to balíku KOffice. I on nabízí výše zmiňovanou funkčnost a nijak výrazně z nastaveného kurzu nevybočuje. Právě tabulkové procesory jsou dle mého názoru při srovnávání jednotlivých funkcí asi nejpodobnější. Data lze např. třídit, vytvářet automatické mezisoučty, vkládat složité vzorce atd. a dokonce seznam vstupních/výstupních formátů je hodně podobný.
Pro přímé srovnání výhod či nevýhod dnes popisovaných programů doporučuji jejich instalaci a osobní odzkoušení. Mám-li sestavit svůj osobní žebříček, pak na první místo umístím OpenOffice.org Calc, Kspread na druhé a na konec si nechám Gnumeric. Oddělující linie je však velmi tenká a všechny tři popisované produkty jsou si velmi podobné. Drtivá většina moderních linuxových distribucí nabízí balíčky všech tří.
Pokud se potřebujete naučit pracovat s tabulkovým procesorem, můžete si najít výukovou literaturu k libovolnému z těchto tří programů a drtivá většina funkcí bude použitelná i u konkurentů. Použití maker pak možnosti tabulkového procesoru značně rozšiřuje (k dispozici je např. u OpenOffice.org Calc záznamník maker, který dokáže zaznamenat úkony, které v určitém časovém úseku provedete. Výsledkem je pak použitelné makro bez nutnosti ovládat programovací jazyk maker), ale není to jednoduchá záležitost je plně zvládnout a je to v podstatě rovno programátorské práci, která samozřejmě není pro každého.
ČLÁNKY DO MAILU