Seriál Příchod hackerů

Reakční pavěda, ale také obor, jehož přínosy jsou pro vojenské a průmyslové potřeby tak významné, že jej nelze ignorovat. Nový převratný koncept řízení i automatizace a zároveň revoluce, která povede k devalvaci lidské práce i mozku. Obavy, které by nám mohly připadat úsměvné – kdyby nebyly aktuální i dnes.

Kapitalistická pseudověda, buržoazní reakční směr v automatizaci, reakční pavěda – takové nálepky dostala kybernetika krátce po svém zrodu za železnou oponou. Jak se stalo, že z vědy, která mimo jiné vysvětlovala, jak pomocí zpětné vazby řídit složité systémy, se v socialistických zemích stalo neslušné slovo?

Podivná všeobjímající věda o řízení a ovládání systémů zasáhla do řady dalších oborů – od biologie přes počítačové vědy, konstruktérství, management, matematiku, psychologii a sociologii až po svět umění. Ale také „imperialistická“ či „buržoazní“ pavěda, která byla v socialistickém bloku tabu: Kybernetika.

Přestože stála u zrodu počítačů a jejich praktického nasazení, dnes na ni zapomínáme. Jak se za více než půl století rozdělila na řadu samostatných oborů, se její původně ucelené chápání vytrácí. Kybernetika samotná, její zrod a sláva, kterou před půl stoletím zažila, jsou ale příběh, který si pozornost zaslouží.

Antonín Svoboda se svým týmem nejprve musel tajit, že vlastně na počítačích vůbec pracuje. Když se potřeba počítačů se stala zřejmou, čelil opozici prosazující počítače dovážené (z východu i západu). Svoboda, který znal poměry a možnosti za železnou oponou, se již v polovině padesátých let rozhodl emigrovat.

Elektronický Počítací Stroj (zkráceně EPOS) byl sestrojen na počátku 60. let týmem Antonína Svobody i přes mnoho problémů s nekvalitními součástkami. Nakonec se stal ve své druhé generaci (coby ZPA 600) prvním sériově vyráběným počítačem v Československu. Bylo to ale v řadě směrů Pyrrhovo vítězství.

Zatímco na „západě“ se rozjížděla výroba prvních komerčních počítačů IBM či Remington Rand, počítačoví vědci východního bloku žili v podivném světě let padesátých. Přesto se zde zrodily sovětské BESM či Strela a československý EPOS. Naši počítačoví pionýři měli v mnoha směrech relativně dobré podmínky.

V prvním československém počítačovém „týmu“ se nezrodily jen první tuzemské a (celosvětově) první chybám odolné počítače na světě, ale také nové druhy aritmetických postupů. Ty umožnily urychlit výpočty násobení nebo nasadit zřetězené zpracování instrukcí (pipelining), které je součástí moderních procesorů.

Ve východním bloku nepatřily počítače mezi výzkumné, technologické a průmyslové priority – naopak. Priorita nepatřila ani těm, kdo strávili válečná léta na špatné straně, v případě Dr. Svobody vrátivšího se z USA to ale vlastně bylo štěstí – skončil na místě, kde mohl postavit náš první počítač – SAPO.

Dnes společně pokračujeme ve vyprávění poutavého životního příběhu profesora Svobody, konstruktéra prvních československých počítačů SAPO a EPOS. Vydáme se společně s ním do válečné emigrace v USA, kde působil na MIT RadLab a krátce před návratem do ČSR se „osudově“ setkal s Howardem Aikenem.

V našich toulkách počítačovou a bezpečnostní historií jsme se doposud poměrně úspěšně vyhýbali příběhu československých počítačů. Je tedy na čase pokusit se tento dluh napravit a vyprávět příběh jednoho z prvních počítačových vědců za železnou oponou a jeho počítačů SAPO a EPOS.

Krást centy nebo dolary? Autoři operace High Roller měli větší ambice. Jejich cílem nebyly tisíce, sta tisíce ani miliony. Svůj malware upravili tak, aby fungoval zcela automaticky a útočil zejména na nejtučnější konta. Ve hře tak nakonec byly účty se zůstatky více než dvě miliardy dolarů.

Když chcete nenápadně krást peníze z účtů učitelů nebo úředníků, musíte to dělat opatrně a doslova po desetikorunách. Hackeři, kteří spustili operaci „High Roller“, měli ale větší ambice: z firemních účtů převáděli statisíce a miliony. Nebyli přitom nijak zásadně inovativní, ale použili ty správné techniky.

Bez ohledu na to, jaký chytrý telefon máte právě v kapse, si můžete být téměř jisti jednou věcí: autorkou instrukční sady, kterou jeho procesor používá, je Sophie Wilsonová, která působila jako inženýr vývoje v dnes již téměř zapomenuté britské společnosti Acorn, která dala mobilnímu světu zkratku ARM.

Její kariéra začala v českém filmu Extase, aby se později stala „nejkrásnější ženou Hollywoodu“. Hedy Lamarr (původním jménem Hedy Kieslerová) je ale také spoluautorkou patentu zabezpečených přenosových technik, které dnes využívá například rozhraní Bluetooth, nebo některé mobilní sítě.

V dalším díle seriálu se opět budeme věnovat ženě. S počítačem se poprvé setkala, když jí bylo 38 let – dřív to ostatně ani nebylo možné. Přesto hrála matematička Grace Hopperová na úsvitu počítačového věku jednu z nejdůležitějších rolí: babička COBOLu naučila počítače mluvit “lidskou” řečí.

Říkalo se jim „computers“. Ve skutečnosti to ale nebyly mechanické ani elektronické stroje. Šest žen, které na Pensylvánské univerzitě během války „ručně“ počítaly balistické křivky pomocí složitých diferenciálních rovnic, se v roce 1946 stalo prvním programátorským týmem na světě.

Počítače a svět informačních technologií je světem převážně mužským. Nebylo tomu tak ale vždy. Na samotném úsvitu počítačového věku totiž byly také ženy-programátorky. Ani ony ale nebyly první. Vůbec první strojový algoritmus sestrojila o století dříve jiná žena: Augusta Ada Kingová, hraběnka z Lovelace.

Vánoce spojují dlouhou historickou tradici s moderními trendy dneška. Tradičně jsou to svátky klidu, míru, pohody, tradic a v posledních letech také malware. Autoři škodlivých programů, sociálních útoků a nejrůznějších kybernetických podvůdků si zkrátka a dobře chtějí také užít šťastné a veselé.

Přestože jsme v seriálu o hackerech opustili přelom 60. a 70. již před řadou měsíců, uděláme dnes odbočku. Před týdnem zemřel Ralph Baer, jemuž vděčíme za vůbec první herní konzoli a tedy i první krok ke zrodu odvětví digitálních her. Je tedy nejvyšší čas doplnit příběh dílem, který vám i jemu dlužíme.

Svou kariéru začal jako skutečný hacker – pod přezdívkou „Mendax“ se mimo jiné naboural do počítačů v Pentagonu, americkém Ministerstvu obrany, MILNETU, U.S. Navy, NASA, Citibank, Motorole, Panasonicu či Xeroxu. Juliana Assange ale skutečně proslavil až projekt WikiLeaks.

Prozrazení projektu Echelon neznamenalo konec, ale spíše začátek nové éry masivních globálních odposlechů. Už následující rok navíc dalo 11. září skvělou záminku, proč dát podobným aktivitám zelenou. Zrodil se tak projekt Trailblazer (průkopník), jehož cílem měl být v prvé řadě internet.

Když v roce 1996 vyšla kniha Nicka Hagera Tajná síla, bylo to pro země zapojené do úmluvy „pěti očí“ a jejich agentury v čele s NSA nepříjemné překvapení. Kniha totiž poprvé detailně popsala fungování systému ECHELON. Bylo zřejmé, že „bezpečnostní“ služby mohou odposlouchávat a sledovat doslova každého.

Když se na přelomu 80. a 90. let objevovaly postupně další a další informace o globální sledovací a špionážní síti Echelon, byly jí připisovány často až neuvěřitelné schopnosti – například sledovat a analyzovat každý telefonát, e-mail i fax v „západním“ světě. Pokusíme se stručně rekapitulovat, jak se Echelon zrodil.

Tématu jsme se v seriálu již několikrát dotkli: sledování, špionáž, monitorování elektronických (i jiných) forem komunikace. Postavu totálního vševědoucího diktátora stvořil George Orwell ve svém dystopickém románu „1984“. Dnes je aktuálnější než kdykoliv dříve: ECHELON, PRISM, Carnivore, Frenchelon, MYSTIC…

Přestože jsme o malware a jeho tvůrcích převyprávěli v uplynulých měsících mnoho příběhů, otázce jejich motivace – tedy zisků které malware přináší – jsme se systematicky nevěnovali. Pojďme se tedy společně blíže podívat na obchodní modely a potenciální výnosy světa kybernetického zločinu.

Malware, který se rozšířil zejména díky rostoucí popularitě vytáčeného připojení a prémiových čísel na konci devadesátých let byl nemilosrdný: vytáčel drahá čísla, tuzemská či v poměrně „exotických“ destinacích a nebohé oběti připravoval o stovky či tisíce dolarů a tisíce nebo desetitisíce korun. Byl to ale jen začátek.

Od nerušeného sdílení hudby, filmů a textů až po ochranu soukromí či svobodné politické vyjadřování, ale také krytí kybernetického zločinu – to vše zajišťují darknety, sítě nástroje které své uživatele více či méně izolují od veřejného internetu, šifrují jejich komunikaci a zmenšují digitální stopu.

Tento týden oslavíme 26 let od založení prvního CERT týmu na Carnegie-Mellonově univerzitě. Je překvapivé, jak málo se o jejich práci mluví, přestože fungování internetu by bez nich bylo dnes prakticky nemyslitelné. První CERT vznikl přitom během neuvěřitelných dvou týdnů od prvního útoku internetového červa.

Botnety jsou mocnou zbraní dnešních hackerů, která dává sílu i anonymitu. V minulém článku jsme se věnovali zrodu botnetů a roli, jakou v něm hrála diskusní síť IRC. Tentokrát se podrobně podíváme na nedávnou historii botů, botnetů a počítačových zombie i na to, jak vlastně moderní sítě botů fungují.