Seriál Unixové vykopávky

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her a herního hardware se budeme zabývat popisem další herní konzole páté generace. Prozatím jsme si podrobněji popsali konzole Atari Jaguar, Segu Saturn a Sony PlayStation, ovšem zbývá nám ještě popis čtvrté významné konzole: Nintendo 64.

V dnešní části seriálu o historii vývoje her i herního hardware dokončíme popis základních parametrů a vlastností dnes již legendární herní konzole Sony PlayStation. Nejprve se zmíníme o speciálních efektech nabízených grafickým subsystémem a posléze si stručně popíšeme zvukový subsystém i další vlastnosti PSX.

V předchozích částech seriálu o historii vývoje počítačových her i herního hardware jsme si popsali parametry herních konzolí Atari Jaguar a Sega Saturn. Ještě jsme se však nezabývali nejprodávanější herní konzolí páté generace. Jedná se o Sony PlayStation, jejíž základní parametry a vlastnosti si popíšeme dnes.

V dnešní části seriálu o historii vývoje her i herního hardware dokončíme popis interní struktury herní konzole Sega Saturn. Zaměříme se především na vysvětlení základních vlastností čipů VDP1, VDP2 a SCSP, které byly určeny nejen pro vykreslování grafiky, ale i pro generování zvuků a hudby.

Zatímco v předchozí části seriálu o historii her jsme se zabývali popisem technických parametrů i interní struktury herní konzole Atari Jaguar, dnes se zaměříme na podrobnější popis další konzole páté generace. Bude se jednat o Segu Saturn, která byla taktéž založena na několika spolupracujících čipech.

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her si popíšeme parametry herní konzole Atari Jaguar. I když se z komerčního hlediska nejednalo o úspěšný výrobek, je interní struktura konzole velmi zajímavá a neobvyklá, protože kombinovala možnosti RISC procesorů s generátorem grafiky a blitterem.

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her si popíšeme další vývoj na trhu s herními konzolemi. Po šestnáctibitových konzolích (a slavných „bitových válkách“) se vývoj přesunul směrem k 32bitovým konzolím, které byly navíc vybaveny čipy určenými pro práci s 3D grafikou.

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her se budeme zabývat velmi zajímavým a současně i důležitým obdobím, které se poněkud nadneseně nazývá „bit wars“. V tomto období došlo díky nelítostné soutěži mezi společnostmi Nintendo a Sega k rychlému vývoji herního hardware i samotných her.

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her se seznámíme s některými neúspěšnými osmibitovými herními konzolemi. Některé z těchto konzolí jsme si již představili v předchozích částech našeho seriálu, ovšem nesmíme zapomenout ani na osmibitovou konzoli RCA Studio II či Amstrad GX4000.

V předchozí části seriálu o historii vývoje počítačových her jsme si popsali důvody první krize na trhu s elektronickými hrami i herním hardware. Tato krize vyvrcholila v roce 1977 a po nutném vyčištění trhu trvalo dalších šest let, než nastala krize druhá, která již byla vážnější a postihla více firem.

Dnešní jubilejní stá část seriálu o historii vývoje počítačových her je věnována neúspěšným herním titulům i neúspěšným herním konzolím. Dnes je asi nejznámějším propadákem titul Duke Nukem Forever, popř. herní konzole N-Gage společnosti Nokia. Ve skutečnosti můžeme propadáky hledat již v roce 1977.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her si popíšeme další hry určené pro dva či dokonce i pro větší množství hráčů. Zabývat se budeme jak klasickými scrollujícími střílečkami typu Zybex či Plutos, tak i známou tuzemskou hrou Červi či oblíbenou síťovou hrou NetWars.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se budeme zabývat popisem dalších her určených pro dva nebo i pro větší množství hráčů. Již se však nebude jednat o závodní hry, ale o hry, které v době svého vzniku nabídly hráčům neobvyklý či přelomový herní princip.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se naposledy budeme věnovat závodním hrám určeným pro dva nebo více hráčů. Popsány budou především všeobecně známé hry z této oblasti, zejména Lotus III (The Ultimate Challenge) a taktéž herní série Mario Kart.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se již podruhé budeme zabývat popisem závodních her určených pro dva nebo více hráčů. Zatímco hry popsané minule byly doménou osmibitových domácích mikropočítačů, dnes již postupně přejdeme k počítačům osobním.

I v dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se budeme zabývat popisem her, které byly určeny pro dva nebo i pro více hráčů. Zaměříme se především na hry závodní, na nichž jsou dobře patrné různé způsoby zobrazení herního světa, popř. použití režimu split screen.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se seznámíme se hrami určenými pro dva či větší množství hráčů. Tyto hry mají opravdu velmi dlouhou historii, která začala již v roce 1958 společně se vznikem hry pojmenované příznačně Tennis for Two.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se budeme zabývat popisem her, které byly přímo či nepřímo inspirovány slavnou hrou Elite popsanou minule. Kromě přímých pokračovatelů Elite (Elite Plus a Frontier) se zmíníme i o open-source hrách OOLite a Vega Strike.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky a vývoje počítačových her si popíšeme hry, v nichž byla využita myšlenka tzv. otevřených světů, což mj. pro hráče znamenalo značnou volnost pohybu, svobodné rozhodování a mnohdy i otevřený konec hry. Mezi nejznámější zástupce patří série Mercenary a Elite.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky a her si popíšeme další klasicky pojatý letecký simulátor nazvaný Chuck Yeager's Air Combat a pak si řekneme, jak se tvůrci simulátorů snažili o lepší zobrazení povrchu herního světa. Přelomovým dílem v této oblasti je hra Rescue on Fractalus! z roku 1985.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se společně již potřetí budeme zabývat vývojem leteckých simulátorů. Všechny tři dnes zmíněné hry vznikly v letech 1988 až 1991, přičemž je zajímavé, že mezi těmito hrami najdeme mnoho společných rysů.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se již podruhé budeme společně zabývat vývojem leteckých simulátorů. Dnes popsané hry vznikly v osmdesátých letech minulého století a u většiny titulů se jedná o kombinaci leteckého simulátoru se střílečkou.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her na chvíli odbočíme od popisu (klasických) stříleček, protože se budeme věnovat dalšímu specifickému hernímu žánru. Jedná se o letecké simulátory, jejichž první verze se kromě herních automatů objevily i na domácích osmibitech.

Dnes se opět budeme společně zabývat popisem klasických stříleček, ovšem na rozdíl od předcházejících dílů se seznámíme se střílečkami, v nichž se objevilo trojrozměrné zobrazení herního světa. Mezi tento typ stříleček patří Battlezone, 3D Deathchase, 3D Interceptor či hry Landscape/Stealth.

I v osmdesáté šesté části seriálu o historii výpočetní techniky a o vývoji her se budeme zabývat popisem klasických stříleček pocházejících z osmdesátých let minulého století. Zaměříme se přitom na 2D hry Berzerk, Robotron 2084, Jetpac, Lunar Jetman, Dropzone, Choplifter, Zeppelin a Sea Chase.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o vývoji her si popíšeme dalších osm stříleček, které většinou vznikly na samotném začátku osmdesátých let minulého století. Popsány budou hry Super Cobra, Protector, Protector II, Fort Apocalypse, Repton, Blue Max, Blue Max 2001 a konečně hra Panther.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her se již podruhé vrátíme na přelom sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy vzniklo velké množství stříleček, ať již určených pro video automaty, tak i pro osmibitové herní konzole i osmibitové domácí mikropočítače.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her se budeme zabývat vývojem stříleček (konkrétně subžánrem shoot 'em up). Právě tento typ her způsobil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století převrat v přístupu k video hrám, kdy začala zlatá éra „automatovek“.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky a vývoje her se budeme zabývat počítačovými hrami, v nichž došlo k úspěšné kombinaci taktické či strategické (tahové) části s částí akční. Mezi klasické zastánce tohoto typu her patří zejména Archon, následován Archonem II, a později též hrou Dark Legions.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her si (mj. i na počest o tomto víkendu proběhlého RetroFestu 2013) popíšeme některé strategické a zejména taktické hry, které vznikly v osmdesátých letech minulého století pro domácí osmibitové počítače ZX Spectrum.