Seriál Unixové vykopávky

Dnes se společně seznámíme s dalším programovým vybavením mikropočítačů Amiga. Minule jsme se seznámili s několika „multimediálními“ aplikacemi, dnes se naproti tomu budeme zabývat především nástroji používanými vývojáři – už jen z toho důvodu, že tyto nástroje byly použity i pro vývoj her.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se seznámíme s programovým vybavením mikropočítačů Amiga. Tyto počítače byly velmi populární mezi lidmi zabývajícími se tvorbou 2D grafiky i tvorbou hudby, proto si nejprve ukážeme některé známé aplikace používané v těchto dvou oblastech.

Dnes se budeme zabývat další herní konzolí čtvrté generace. Jedná se o multimediální herní konzoli nazvanou Commodore CDTV, která byla z velké části postavena na architektuře slavných počítačů Amiga. I přesto, že základem byly kvalitní čipy, nebyla CDTV komerčně tak úspěšná jako konkurenční Sega Genesis či SNES.

Dnes společně navážeme na část předchozí, protože se budeme zabývat popisem dalších her, které vznikly pro herní konzoli SNES (Super Nintendo Entertainment System). Popíšeme si především herní sérii Donkey Kong, Final Fantasy a nezapomeneme ani na hry, v nichž vystupuje slavný instalatér Mario.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky si popíšeme některé známé či po technické stránce zajímavé hry, které vznikly pro herní konzoli SNES. Vzhledem k poměrně vysokému výpočetnímu výkonu mikroprocesoru 65c816 mohlo pro tuto konzoli vzniknout mnoho náročnějších her, které známe například z PC.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si podrobněji popíšeme grafický subsystém konzole SNES. Také si řekneme, jaké další podpůrné čipy bylo možné ke konzoli připojit – jedná se zejména o čip Nintendo Super FX, který lze považovat za jeden z prvních široce dostupných grafických akcelerátorů.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky si popíšeme další šestnáctibitovou herní konzoli. Jedná se o konzoli nazvanou Super Nintendo Entertainment System (SNES), která se v Japonsku prodávala pod názvem Super Famicom. Tato konzole byla nejvážnějším konkurentem konzole Sega Mega Drive/Sega Genesis.

Dnes se již naposledy budeme zabývat tématem předchozích dvou dílů – popisem her, které byly vydány na herní konzoli Sega Mega Drive/Sega Genesis. Čeká nás popis jedné strategické hry, kombinace strategické a bojové hry, dvou netradičně pojatých závodních her, bojové hry a dalších lahůdek.

Dnes společně navážeme na část předchozí, v níž jsme si popsali první šestici známých her vyvinutých či portovaných na herní konzoli Sega Mega Drive/Sega Genesis. Dnes si popíšeme hru Desert Strike a trojici herních sérií: Chaos Engine, Earthworm Jim a samozřejmě slavnou sérii Golden Axe.

Dnes si popíšeme některé známé hry, které byly vyvinuty či portovány na herní konzoli Sega Mega Drive/Sega Genesis. Jedná se především o herní sérii Sonic the Hedgehog, ovšem na Segu Mega Drive byly portovány i mnohé další dnes již legendární tituly, například Another World či Speedball 2: Brutal Deluxe.

Dnes se budeme společně zabývat podrobnějším popisem herní konzole Sega Mega Drive (Sega Genesis). Popíšeme si zejména grafický a zvukový subsystém této konzole, protože právě architektura použitá u těchto dvou modulů ovlivnila mj. i vzhled a chování her, které pro konzoli Sega Mega Drive vznikly.

Dnes začneme s popisem herních konzolí čtvrté generace. Tyto konzole již většinou nebyly založeny na osmibitových mikroprocesorech, protože jejich konstruktéři potřebovali vývojářům i hráčům zajistit větší výpočetní výkon. V těchto konzolích se tedy setkáme se šestnáctibitovými či 16/32bitovými mikroprocesory.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky si nejprve provedeme malou rekapitulaci předchozích třiceti dvou dílů, v nichž jsme si popsali nejvýznamnější herní konzole první, druhé i třetí generace. Posléze se začneme zabývat herními konzolemi čtvrté generace, které vznikly v takzvané 16bitové éře.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky si stručně popíšeme některé známé či po technologické stránce zajímavé hry, které byly vytvořeny či zkonvertovány na osmibitovou kapesní herní konzoli Sega Game Gear, jejímž popisem jsme se zabývali v předchozí části tohoto seriálu.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se budeme zabývat popisem další osmibitové kapesní herní konzole. Tentokrát se bude jednat o konzoli Sega Game Gear, která přímo konkurovala konzolím Atari Lynx (později Atari Lynx II) i minule popsanému zařízení TurboExpress.

Dnes si společně popíšeme dvojici osmibitových herních konzolí. První z těchto konzolí, jejíž název je TurboGrafx-16, byla klasickým zařízením připojovaným k televizoru, zatímco v případě druhé konzole TurboExpress se jednalo o kapesní zařízení s aktivním barevným LCD.

Dnes si popíšeme některé hry, které byly vytvořeny či alespoň zkonvertovány na osmibitovou kapesní konzoli Atari Lynx. Nikoho pravděpodobně nepřekvapí, že zde najdeme předělávky automatových klasik typu Pac-Man či Joust, ovšem na Atari Lynx byla z Amigy konvertována například i legendární hra Shadow of the Beast.

Dnes se budeme zabývat popisem další osmibitové kapesní herní konzole. Jedná se o zařízení nazvané Atari Lynx, které bylo vlastně přímým konkurentem již popsané herní konzole Game Boy. I přes větší technickou vyspělost v oblasti zobrazení se však Atari Lynx proti Game Boyi výrazněji neprosadil.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se podruhé (a naposledy) budeme zabývat stručným popisem některých her, které vznikly pro osmibitovou kapesní herní konzoli Game Boy (GB) a Game Boy Color (GBC). Zmíníme se jak o klasických hrách s Mariem, tak i o hrách typu Lemmings, Metal Gear Solid či o herní sérii Legend of Zelda.

V dnešní části seriálu o historii vývoje počítačových her a herního hardware si popíšeme některé dnes už klasické počítačové hry, které byly v průběhu osmdesátých a devadesátých let minulého století přeportovány na osmibitovou kapesní herní konzoli Game Boy. Najdeme zde například R-Type, Turrican či Castlevania.

Dnes navážeme na část předchozí, v níž jsme si řekli základní informace o osmibitových kapesních herních konzolích Epoch Game Pocket Computer a Nintendo Game Boy (obě byly vybavené LCD). Dnes si podrobněji popíšeme především grafický a zvukový systém Game Boye a zmíníme se i o konzoli Game Boy Color.

V dnešní části seriálu o historii počítačových her a herního hardware se zaměříme na popis osmibitových kapesních herních konzolí, tj. konzolí vybavených nějakou variantou osmibitového mikroprocesoru a taktéž monochromatickým či barevným displejem, který dokázal zobrazit rastrový obraz (bitmapu).

Dnes se seznámíme s prvními kapesními herními konzolami. Zpočátku se jednalo o elektronická zařízení vybavená několika LED a piezoelektrickým generátorem zvukového signálu, ovšem postupně došlo k nahrazení LED za monochromatické pasivní LCD a posléze i za aktivní LCD s možností zobrazení barev.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se seznámíme s některými hrami, které vznikly pro minule popisovanou osmibitovou herní konzoli Atari 7800. Asi nebude velkým překvapením, že koncept některých her byl převzat z dalších konzolí či video automatů, ovšem pro Atari 7800 vzniklo i několik originálních herních kuriozit.

Dnes si společně popíšeme poslední „klasickou“ osmibitovou herní konzoli. Jedná se o herní konzoli Atari 7800, jejímž vydáním chtěla společnost Atari navázat na úspěch Atari 2600 a částečně taktéž na Atari 5200. Navíc měla tato herní konzole konkurovat i osmibitovým domácím počítačům.

Dnes si společně popíšeme další „várku“ her vytvořených pro slavnou osmibitovou herní konzoli Nintendo Entertainment System (NES). Většina popsaných her bude pravděpodobně čtenářům známa, protože se jedná buď u dnes již klasické tituly či o hry, kterými byly zahájeny úspěšné herní série.

Dnes si společně popíšeme některé hry vydané pro herní konzoli Nintendo Entertainment System (NES). Tato herní konzole je zajímavá mj. i tím, že pro ni hry vznikaly od roku 1983 až do devadesátých let minulého století. Díky takto dlouhému období se dost podstatně liší i jejich technické zpracování.

Dnes se začneme zabývat popisem osmibitové herní konzole Nintendo Entertainment System (NES). Jedná se o nejúspěšnější osmibitovou herní konzoli vůbec, protože se odhaduje, že bylo prodáno téměř 62 milionů kusů tohoto zařízení a navíc vzniklo přibližně padesát více či méně kompatibilních klonů NESu.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se již podruhé vrátíme k popisu osmibitové herní konzole Sega Master System (SMS). Minule jsme si popsali technické parametry této konzole a dnes se zaměříme na popis některých zajímavých her, které pro tuto konzoli vznikly.

Dnes si popíšeme druhou herní konzoli navrženou a prodávanou společností Sega. Jedná se o známou konzoli nazvanou Sega Master System (SMS), která sice ve své domovské zemi (tj. Japonsku) nedokázala porazit konkurenční NES, ovšem stala se velmi oblíbeným zařízením v Evropě a taktéž v Brazílii.