Forma počítačového programu
Ustanovení čl. 1 odst. 2 Směrnice o právní ochraně počítačových programů ve shodě s ustanovením § 65 odst. 1 autorského zákona stanoví, že ochrana „se vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě.“ V preambuli Směrnice o právní ochraně počítačových programů je k této otázce taktéž uváděno, že pro účely této směrnice výraz „počítačový program“ zahrnuje počítačové programy v jakékoli formě, a to včetně těch, které jsou vtěleny do technického vybavení. Z tohoto mimo jiné vyplývá, že pod ochranou autorského práva jsou nejen počítačové programy ve formě spustitelného souboru či počítačové programy ve formě zdrojového či strojového kódu, ale i počítačové programy v jakékoliv fázi jejich překladu.[122] Ve vztahu k právní ochraně počítačového programu pak logicky není ani rozhodné, v jakém programovacím jazyce byl konkrétní program napsán, popř. jakým způsobem byl programátorem vytvořen (pokud je zachována podmínka původnosti). Z pohledu ochrany autorským právem také není vůbec rozhodné, na jakém hmotném nosiči je počítačový program zachycen (viz mimo jiné ustanovení § 9 odst. 2 autorského zákona: „Zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká právo autorské k dílu“). Je tedy představitelná i ochrana počítačového programu vytvořeného např. na papír. Jak již bylo uvedeno, okolnost, o jaký „druh“ počítačového programu se v konkrétním případě jedná (free software, Open Source software, shareware či freeware), není ve vztahu k ochraně autorským právem rozhodná.
[122]: V teorii bývá uváděno, že autorským právem je chráněn i způsob, jakým počítačový program s uživatelem komunikuje — viz Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 623