Autorství jedné osoby
Ustanovení § 5 odst. 1 autorského zákona stanoví, že „autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila“. Český právní řád tak explicitně vyjadřuje zásadu, že autorem počítačového programu nemůže být právnická osoba (problematika výkonu majetkových autorských práv je podrobněji zmiňována v čl. 2.4.3 této práce). Fyzická osoba – programátor je tedy na rozdíl od angloamerické koncepce autorského práva[142] jediným originárním subjektem autorského práva k počítačovému programu. V oblasti kontinentálního práva je tak primárně kladen důraz na ochranu tvůrčí duševní činnosti a nikoliv na ochranu investic.[143] S ohledem na skutečnost, že vytváření software je faktickou činností, není způsobilost k právním úkonům ze strany programátora nezbytná pro vznik jeho subjektivního autorského práva k vytvořenému počítačovému programu. Jak již bylo uvedeno výše, autor počítačového programu nemůže svými právními úkony ovlivnit skutečnost, že jím vytvořený počítačový program je chráněn autorským právem. Vytvoření počítačového programu není právním úkonem.[144] Uvedené zásady se vztahují na všechny počítačové programy bez výjimky, bez ohledu na to, o jakou oblast počítačových programů se v konkrétním případě jedná.
[142]: Chaloupková H., Svobodová H., Holý P. — Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha, C.H. Beck, 2004. str. 64
[143]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 92
[144]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 23
