Hlavní navigace

Vymezení pojmu počítačový program

Právní ochrana počítačových programů

Vymezení pojmu počítačový program

Autorský zákon ani Směrnice o právní ochraně počítačových programů pojem počítačový program žádným způsobem výslovně nedefinuje. Do Směrnice o právní ochraně počítačových programů nebylo vymezení počítačového programu zakomponováno úmyslně, což bylo odůvodněno možným brzkým zastaráním takovéto legislativní úpravy v důsledku technického pokroku. Naopak kupříkladu federální zákonodárství Spojených států amerických legislativní definici počítačového programu obsahuje, a to v následujícím znění: „A computer program is a set of statements or instructions to be used directly or indirectly in a computer in order to bring about a certain result.“[108] Definici počítačového programu obsahuje taktéž ustanovení § 5 odst. 8 slovenského autorského zákona[109]: „Počítačový program je súbor príkazov a inštrukcií použitých priamo alebo nepriamo v počítači. Príkazy a inštrukcie môžu byť napísané alebo vyjadrené v zdrojovom kóde alebo v strojovom kóde.“[110] I v materiálech WIPO lze nalézt výslovné vymezení počítačového programu jako: “a ‘computer program’ is a set of instructions expressed in words, codes, schemes or in any other form, which is capable, when incorporated in a machine-readable medium, of causing a computer — an electronic or similar device having information-processing capabilities — to perform or achieve a particular task or result.”[111] Definice počítačového programu pocházející z oblasti české právní teorie je pak následující: „soustava příkazů, které jsou schopny řídit činnost počítače za účelem dosažení konkrétního výsledku.“[112] I s ohledem na výše uvedené (nutně zužující) definice pojmu počítačový program pocházející z jiných právních řádů, je však nutné považovat absenci výslovného vymezení v české legislativě za spíše pozitivní skutečnost.

Z praktického pohledu je samozřejmě vždy velice důležité vědět, co lze v konkrétním případě považovat za počítačový program (na který se vztahuje ochrana autorským zákonem) a co již nikoliv. Zdali jsou tedy splněny legální znaky počítačového programu stanovené autorským zákonem. Jedná se o zodpovězení právní otázky tzv. věcného stavu, přičemž „podklady“ pro její posouzení se nacházejí v mimoprávní oblasti.[113] [114] Od správného řešení této otázky se pak odvíjejí veškeré právní vztahy k takovémuto předmětu práv, a to včetně hrozby případné absolutní neplatnosti smluvních ujednání, jež se k němu vztahují (uzavření tzv. „nepravé licenční smlouvy“ podle autorského zákona k předmětu, který není autorským právem vůbec chráněn apod.).[115] [116] Přesnější vymezení pojmu počítačový program by do českého práva mohla přinést v budoucnosti soudní judikatura, přičemž svou nezanedbatelnou roli samozřejmě může sehrát i právní teorie.[117]

Ze samotné podstaty počítačového programu jako předmětu autorskoprávní ochrany vyplývá požadavek na určitou míru jeho komplexity. Z tohoto důvodu nemohou kupříkladu jednotlivé algoritmy či jednoduché skripty splňovat veškeré podmínky nezbytné pro poskytnutí autorskoprávní ochrany. Jako určitým legislativním impulsem pro tuto interpretaci může být i ustanovení § 2 odst. 6 autorského zákona, které stanoví, že „dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.“ Tímto samozřejmě není vyloučena případná ochrana těchto předmětů či vztahů jinými obecně závaznými právními předpisy. V teorii je dále uváděno a tuto informaci obsahovala i důvodová zpráva novely č. 86/1996 Sb. předchozího autorského zákona, že autorskoprávní ochrany nepožívají jednotlivé programovací jazyky.[118] [119] Opačný názor, tedy že autorskoprávní ochraně by měly podléhat samotné programovací jazyky, se objevuje v zprávě Komise ES ke Směrnici o právní ochraně počítačových programů.[120] Stejně tak překladače (kompilátory) jsou již samy o sobě počítačovými programy, a proto mohou být při splnění ostatních předpokladů autorským právem chráněny.

Na výše zmiňované ustanovení § 2 odst. 6 autorského zákona pak navazuje ustanovení § 65 odst. 2, jenž stanoví, že „Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem, nejsou podle tohoto zákona chráněny.“ Podobně je tato zásada zakotvena také v čl. 1 odst. 2 Směrnice o právní ochraně počítačových programů: „Myšlenky a principy, na nichž je založen kterýkoliv prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jejich rozhraní, nejsou podle této směrnice autorským právem chráněny.“[121] Z předmětných ustanovení jasně vyplývá, že autorskoprávní ochraně nepodléhá samotná myšlenka, na které je počítačový program založen, tedy samotná idea ohledně funkcionality určitého počítačového programu. Tato skutečnost je z pohledu výrobců software samozřejmě pociťována jako do značné míry limitující faktor autorskoprávní ochrany počítačových programů (logicky zejména z pohledu výrobců proprietárních počítačových programů poskytovaných za úplatu). S ohledem na výše uvedené lze tedy konstatovat, že není zásahem do autorského práva, pokud dojde k vytvoření počítačového programu, který má shodnou nebo obdobnou funkcionalitu jako již existující počítačový program. Opět v tomto případě není rozhodné, o jakou oblast počítačových programů se v konkrétním případě jedná, a z pohledu autorskoprávního je tak možné nahradit proprietární počítačový program free softwarem se shodnou funkcionalitou. Výše uvedeným však není vyloučena právní ochrana dle jiných institutů, např. podle ustanovení o nekalé soutěži nebo podle ustanovení obchodního tajemství, při splnění zákonných podmínek pro takovou ochranu. Stejně tak je nutné vzít v úvahu i případnou ochranu průmyslovými právy v zemích, kde tato ochrana ve vztahu k počítačovým programům existuje.


[108]: The Library of Congress – http://www.copyright.gov/…/circ61.html

[109]: zákon č. 618/2003 Z.z. o autorskom práve a právach súvisiacich s autorským právom (autorský zákon)

[110]: stejné vymezení obsahoval i předchozí slovenský autorský zákon (zákon. č. 383/1997 Z.z.)

[111]: WIPO Intellectual Property Handbook: Policy, Law and Use – http://www.wipo.int/…/pdf/ch7.pdf

[112]: Chaloupková H., Svobodová H., Holý P. — Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha, C.H. Beck, 2004. str. 152

[113]: Telec Ivo, Tůma Pavel – Přehled práva duševního vlastnictví, Česká právní ochrana, Doplněk, Brno 2006, str. 25, str. 92

[114]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 23

[115]: Tůma Pavel — Smluvní licence v autorském právu, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, str. 28

[116]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 478

[117]: srov. rozsudek Oberlandesgericht Frankfurt am Main (2–6 0 224/06) – http://www.jbb.de/…furt_gpl.pdf

[118]: Kříž Jan, Holcová Irena, Kordač Jiří, Křesťanová Veronika — Autorský zákon a předpisy souvisící — Komentář, 1. vydání — Linde Praha a.s., 2002, str. 175

[119]: výslovnou úpravu, že autorskoprávní ochraně by neměly podléhat samotné programovací jazyky lze nalézt v japonském autorském právu – viz ustanovení čl. 10 odst. 3 japonského autorského zákona – http://www.cas.go.jp/…ata/CA_2.pdf

[120]: viz REPORT FROM THE COMMISSION TO THE COUNCIL, THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE on the implementation and effects of Directive 91/250/EEC on the legal protection of computer programs

[121]: Ideas and principles which underlie any element of a computer program, including those which underlie its interfaces, are not protected by copyright under this Directive.