Obecné závěry
Jak již bylo zmiňováno výše, z pohledu českého práva není možné uzavřít (pod)licenční smlouvu, jejíž obsah by byl tvořen pouze textem licenčních podmínek GNU GPL. Obsah smluvního vztahu mezi poskytovatelem a nabyvatelem je nutno „doplnit“ mimo jiné o náležitou specifikaci sekundárního předmětu smlouvy (specifikaci počítačového programu). Tato specifikace bude stát mimo samotný text licenčních podmínek tak, jak je předpokládáno ve výše zmiňovaném „návodu“ následujícím za zněním licenčních podmínek GNU GPL.
Ve vztahu k náležitostem licenční smlouvy (čl. 2.5.1.1 této práce) je možné uvést, že způsoby užití počítačového programu jsou zmiňovány v čl. 1 licenčních podmínek GNU GPL. Rozsah užití není s výjimkou situace předvídané v ustanovení čl. 8 licenčních podmínek omezen. Bezúplatnost licence není v licenčních podmínkách GNU GPL výslovně zakotvena, přičemž je zmiňována pouze v souvislosti s poskytováním podlicencí ze strany nabyvatele dle ustanovení čl. 2 písm. b) těchto licenčních podmínek. Bezúplatnost licence poskytnuté za licenčních podmínek GNU GPL je tak nutné dovozovat výkladem. Může být tedy sporné, zdali samotný obsah licenčních podmínek GNU GPL odpovídá zákonným požadavkům dle ustanovení § 49 autorského zákona (právní aspekty související s touto podstatnou náležitostí byly zmiňovány v čl. 2.5.1.1.4 této práce).
Z hlediska obsahového jsou licenční podmínky GNU GPL považovány za jedny z nepřísnějších licenčních podmínek (z pohledu nabyvatele) používaných v oblasti free software či Open Source software[296], a to zejména s ohledem na zákaz „spojení“ počítačového programu distribuovaného za licenčních podmínek GNU GPL s proprietárním software.
Z hlediska formálního lze textu licenčních podmínek GNU GPL vytknout některé nedostatky. Obecně lze uvést, že z pohledu legislativně formální techniky nedosahuje tento dokument kvalit obchodních podmínek obvykle používaných v praxi.[297] Určitá ustanovení se opakují, ne vždy je náležitě vymezen vztah mezi jednotlivými ustanoveními, řada ustanovení je nenormativního charakteru a je možné také připomenout ne zcela vhodné vymezení pojmu „work based on the Program“.
Na závěr je možno konstatovat, že licenční podmínky GNU GPL v určitých bodech nereflektují zásady kontinentální právní kultury, což je s ohledem na okolnosti jejich vzniku pochopitelné. Některá ustanovení tak nedávají z pohledu českého práva zcela smysl, případně jsou obsolentní. V této souvislosti je možné zmínit, že s ohledem na partikularismus právních řádů může být velice obtížné vytvořit licenční podmínky vhodné ke globálnímu využití. Do jisté míry stejné problémy v tomto smyslu řeší i distributoři proprietárních počítačových programů poskytovaných za úplatu.
[296]: Steve H. Lee – Open Source Software Licensing, 1999, str. 32
[297]: Phil Albert – A Consumer's Review of the General Public License, 2004 http://www.linuxinsider.com/…y/35193.html
