Právní povaha licenčních podmínek k software

Obecně o charakteru licenčních podmínek k počítačovým programům

Právní povaha licenčních podmínek k software

Mezi laickou veřejností není právní podstata licenčních podmínek připojených k určitému počítačovému programu chápana vždy zcela správně a jednoznačně. Ne vždy je bráno v potaz, že se jedná o dokument, který má upravovat část obsahu (práv a povinností) vyplývajících z právního vztahu mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence k software. Z pohledu právní teorie lze licenční podmínky připojené k určitému počítačovému programu označit za standardizované smluvní podmínky (formulářová smlouva a adhezní smlouva)^[79], které jsou v praxi používány nejrůznějšími subjekty. V této souvislosti je nutné uvést, že v této části práce vycházíme z předpokladu, že mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence dojde k platné kontraktaci (samotná problematika kontraktace a problematika právních důvodů užití počítačového programu je zmiňována níže).

V oblasti českého obchodního práva se lze s právní úpravou unifikovaných smluvních dokumentů setkat zejména v ustanovení § 273 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Se standardizovanými obchodními podmínkami je možné se samozřejmě hojně setkat také v teorii a praxi mezinárodního obchodu.^[80] Ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku uvádí, že „část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.“ Odstavec 3 tohoto ustanovení pak stanoví, že „k uzavření smlouvy lze užít smluvních formulářů užívaných v obchodním styku“. Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) problematiku adhezních či formulářových smluv výslovně neřeší, nicméně i v režimu občanského zákoníku je možné, aby obchodní podmínky, na které je odkazováno v návrhu smlouvy, tvořily součást smluvního ujednání.^{[81] [82]} S ohledem na výše uvedené tak zřejmě není vyloučeno, aby kupříkladu na licenční podmínky GNU GPL vytvořené Free Software Foundation, Inc. bylo nahlíženo jako na všeobecné obchodní podmínky ve smyslu ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku.^[83] Nicméně vzhledem k tomu, že licenční podmínky volně šiřitelných počítačových programů jsou ve většině případů k návrhu smlouvy (či spíše k samotnému počítačovému programu) „přiloženy“, nemá případné rozlišování mezi všeobecnými obchodními podmínkami a „jinými“ obchodními podmínkami z praktického pohledu příliš smysl.

Licenční podmínky připojované k počítačovým programům mají ve většině případů svůj původ v angloamerické právní kultuře (zřejmě i s ohledem na historický vývoj v oblasti softwarového průmyslu)^[84] a jednotlivá ustanovení těchto licenčních podmínek tak ne vždy zcela korespondují s kontinentálním pojetím autorského práva. V této souvislosti je vhodné vzpomenout, že institut licence k počítačovému programu není v angloamerické právní kultuře chápán jednoznačně. Záleží na okolnostech konkrétních případu, zdali se bude jednat o licenci udělenou na základě jednostranného neadresovaného (potencionálně odvolatelného) svolení vykonavatele majetkových autorských práv, kterým je vyslovován souhlas s užitím počítačového programu ze strany třetí osoby, nebo zdali se bude jednat o licenci vzniklou na základě smlouvy.^[85] V případě mnoha licenčních podmínek není tento jejich charakter vždy jednoznačně rozeznatelný, a to ani ze strany odborné veřejnosti.^{[86] [87] [88]}

Původ smluvního textu v angloamerické právní kultuře, jenž je používán pro vztahy, které se řídí českým právem, může tak mít logicky za následek nejen interpretační problémy, ale v některých případech může znamenat i neplatnost smluvních ustanovení. V praxi se lze setkat s tím, že licenčními podmínkami pocházejícími z odlišné právní kultury se výrazně inspirují i tuzemští distributoři software a jiní podnikatelé z kontinentální Evropy (včetně výrobců proprietárních počítačových programů poskytovaných za úplatu). Obecně známa je taktéž nevůle velkých softwarových společností přizpůsobovat svou právní dokumentaci specifikům lokálních právních řádů, což v praxi znamená, že dochází k používání licenčních podmínek přizpůsobených angloamerické právní kultuře i v tuzemsku. I s ohledem na tyto skutečnosti pak licenční podmínky velké řady počítačových programů neobsahují veškerá ustanovení, která jsou obvyklá u licenčních smluv k software připravovaných podle českého práva. V tomto smyslu není rozhodné, k jaké oblasti počítačových programů se licenční podmínky vztahují.

Obsah práv a povinností mezi poskytovatelem a nabyvatelem software se však pochopitelně nebude řídit pouze licenčními podmínkami. Práva a povinnosti stran budou „dotvářeny“ či modifikovány obecně závaznými právními předpisy (dle rozhodného práva). Této problematice se podrobněji věnuje čl. 2.5 této práce. Z pohledu českého práva se bude obsah práv a povinností smluvních stran měnit i v závislosti na postavení účastníků smlouvy. V případě, že se bude jednat o smlouvu uzavřenou mezi dodavatelem a spotřebitelem (tak jak jsou tyto pojmy vymezeny ustanovení § 52 odst. 2 a 3 občanského zákoníku), půjde o spotřebitelskou smlouvu dle ustanovení § 52 odst. 1 občanského zákoníku. V případě, že se bude jednat o smlouvu mezi podnikateli, při jejímž vzniku bude zřejmé, že s přihlédnutím ke všem okolnostem se týká jejich podnikatelské činnosti (či v případě závazkového vztahu dle ustanovení § 261 odst. 2 obchodního zákoníku), bude se tento závazkový vztah řídit částí pátou obchodního zákoníku. V jiných případech pak bude smlouva uzavřena podle občanského zákoníku, neboť licenční podmínky pocházející z angloamerické právní kultury zcela logicky neobsahují ustanovení o volbě režimu obchodního zákoníku ve smyslu ustanovení § 262 obchodního zákoníku.

---

[79]: stejně viz srov. rozsudek Oberlandesgericht Frankfurt am Main (2–6 0 224/06) – http://www.jbb.de/…furt_gpl.pdf

[80]: Kučera Zdeněk, Mezinárodní právo soukromé, 6. opravené a doplněné vydání, Doplněk Brno 2004, str. 221

[81]: Jehlička O., Švestka, J., Škárová, M. a kol: Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha, C.H. Beck 2003 — str. 230

[82]: viz např. § 53a odst. 3 občanského zákoníku

[83]: Maureen OSullivan – A law for free software – Don’t we have enough laws already?, 2007 – http://www.freesoftwaremagazine.com/…software_act

[84]: Nicolas Jullien, Mélanie Clément-Fontaine, Jean-Michel Dalle – Réseau National des Technologies Logicielles project “New Economic Models, New Software Industry Economy”, str. 155 -http://www.mar­souin.org/ecri­re/upload/logi­ciel_libre/rap­port_RNTL2002/an­glais/tables_ma­tieres.pdf

[85]: Malcolm Jeremy — „Problems in Open Source Licensing“, 2002 – http://www.ilaw.com.au/…article.html

[86]: Phil Albert – A Consumer's Review of the General Public License, 2004 http://www.linuxinsider.com/…y/35193.html

[87]: Groklaw – The GPL is a License, Not a Contract, Which is Why the Sky Isn't Falling – http://www.groklaw.net/article.php?…

[88]: Eben Moglen – Enforcing the GNU GPL, 2001, http://www.gnu.org/…ing-gpl.html