Hlavní navigace

Právní ochrana počítačových programů

OBECNÁ ČÁST
2.3.1 – Obecný výkladv51
2.3.2 – Přípravné koncepční materiály
2.3.3 – Vymezení pojmu počítačový program
2.3.4 – Forma počítačového programu
2.3.5 – Vznik ochrany počítačového programu
2.3.6 – Právní ochrana počítačových programů de lege ferenda

Právní ochrana počítačových programů

Obecný výklad

V souladu s mezinárodními smlouvami a komunitární právní úpravou jsou počítačové programy v České republice autorským zákonem chráněny stejně jako autorská díla[92], a to i přestože nesplňují veškeré pojmové znaky autorského díla ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona (jedná se o právní fikci). V případě počítačových programů jde o ochranu výsledku tvůrčí činnosti programátora autorským zákonem, přičemž tento výsledek, na rozdíl od autorských děl zmiňovaných v ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona, nemusí být jedinečný. Ke vzniku autorskoprávní ochrany počítačového programu dle autorského zákona postačí původnost ve smyslu vlastního duševního výtvoru[93] – viz první věta ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona: „Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem.“ Tímto však samozřejmě není vyloučena eventualita, že počítačový program bude jedinečný ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona tak, jak to vyžadoval předchozí autorský zákon č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výše uvedená první věta ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona byla v souladu se zněním Směrnice o právní ochraně počítačových programů (91/250/EEC) (dále jen „Směrnice o právní ochraně počítačových programů“) novelou autorského zákona provedenou zákonem č. 216/2006 Sb. doplněna o další ustanovení. Toto ustanovení doplňuje, že jiná kritéria než původnost ve výše zmiňovaném smyslu se pro stanovení způsobilosti počítačového programu k ochraně autorským právem neuplatňují. Při posuzování otázky původnosti počítačového programu bude rozhodující posouzení charakteru činnosti programátora při vytváření počítačového programu.[94] Ke vzniku autorskoprávní ochrany počítačového programu není v České republice nutná jakákoliv registrace, přičemž této neformální ochraně podléhají všechny počítačové programy bez ohledu na to, zdali se jedná o free software, Open Source software, shareware či freeware.

Shodným způsobem jako v autorském zákoně je ochrana původních počítačových programů koncipována také v Směrnici o právní ochraně počítačových programů, což je pochopitelné, neboť autorský zákon do značné míry zapracovává právě komunitární úpravu. Ustanovení čl. 1 odst. 3 Směrnice o právní ochraně počítačových programů obdobně jako autorský zákon stanoví, že „Počítačový program je chráněn, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem.“ I zde pak následuje doplnění: „Žádná jiná kritéria se nepoužijí pro určení, zda může být (počítačový program) chráněn.“

Z pohledu autorského práva tak lze počítačové programy dělit na tři základní skupiny. První skupinu tvoří počítačové programy, které splňují pojmové znaky autorských děl ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona (těchto bude z hlediska kvantity poměrně málo). Do druhé skupiny lze zařadit počítačové programy, které nesplňují legislativní požadavky kladené na autorská díla, nicméně jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem dle vymezení zakotveném v ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona (v praxi nejčastější případ). Třetí kategorii pak tvoří jednoduché (rutinní) počítačové programy, které nesplňují znaky ani jedné z výše uvedených kategorií.[95]

V současné době se ozývají hlasy (i z oblasti zastánců Open Source software a free software), které se do značné míry staví proti původním idejím legitimizujícím samotnou existenci autorského práva. Konkrétně bývá zpochybňována myšlenka, že výlučná ochrana autorským právem stimuluje kreativitu a inovaci (úvahy ohledně ochrany počítačových programů autorským právem de lege ferenda viz také čl. 2.3.6). Na druhou stranu je autorskoprávní ochrana počítačových programů i v případě hnutí podporujících Open Source software a free software využívána k prosazování jejich cílů, přestože se tak děje odlišným způsobem, než jaký je s autorskoprávní ochranou obvykle spojován.

Skutečnost, že autor nebo jiný vykonavatel majetkových autorských práv určitá svá práva v praxi nevynucuje, nemůže na autorskoprávní ochraně počítačových programů nic změnit, což nebývá veřejností vždy bráno v potaz. V této souvislosti je však nutné vzít v úvahu, že z laického pohledu může být někdy rozdíl mezi velmi „širokou“ licencí k počítačovému programu a „vzdáním“ se autorského práva poměrně nezřetelný.[96]

Podle současné koncepce autorského práva v České republice tak nelze učinit žádný počítačový program, který spadá pod ochranu autorského zákona, public domain (tzn. volným dílem), a to ani smluvně ani jednostranným právním úkonem autora. Uvedená problematika je upravena kogentními ustanoveními § 11 odst. 4 autorského zákona „osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná…“ a § 26 odst. 1 autorského zákona „Majetkových práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná…“. Jakékoliv právní úkony autora, které by měly mít za důsledek skutečnost, že se počítačový program stává volným dílem, by tedy byly neplatné pro rozpor se zákonem. Poměrně zajímavá situace by však mohla nastat, pokud by se počítačový program stal volným dílem podle zahraničního právního řádu (v zemi svého původu).[97] [98]

Právní ochrana počítačových programů podle předchozího autorského zákona

Odlišnou koncepci vyžadující pro vznik autorskoprávní ochrany počítačového programu jeho jedinečnost obsahoval předchozí autorský zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tuto zásadu vyjadřovalo jeho ustanovení § 2 odst. 1: „Za předmět ochrany se považují i programy počítačů, pokud splňují pojmové znaky děl podle tohoto zákona…“ Ochrana počítačových programů byla do českého práva (do předchozího autorského zákona) poprvé zakotvena novelizací provedenou zákonem č. 89/1990 Sb., přičemž po celou dobu účinnosti předchozího autorského zákona ochraně podléhaly jen ty počítačové programy, jež splňovaly pojmové znaky autorského díla. Jednalo se tedy o počítačové programy, u kterých byl splněn předpoklad, že dosud nikdo takový program nevytvořil a již nikdo ho nezávisle na autorovi nevytvoří.[99] Avšak ani před rokem 1990 nebyla ochrana počítačových programů autorským právem apriori vyloučena, přičemž existence této ochrany byla dovozována právní teorií (tzv. nulové pojetí ochrany).[100]

Přechodnými ustanoveními současného autorského zákona (konkrétně jeho ustanovením § 106 odst. 4) byla ochrana „nejedinečných“ počítačových programů zhojena se zpětnou působností. Lze tedy konstatovat, že v současnosti jsou v České republice chráněny všechny původní počítačové programy bez ohledu na dobu jejich vzniku a bez ohledu na to, zdali jsou označovány jako free software, Open Source software, shareware či freeware. V této souvislosti je však nutné zmínit, že zpětný vznik autorskoprávní ochrany určitých počítačových programů ex lege nemůže být zcela prost výkladových problémů. Zejména jde o otázku, kdo nyní vykonává majetková autorská práva k těm počítačovým programům, které byly vytvořeny za účinnosti předchozího autorského zákona v rámci pracovního poměru v případě, že nesplňovaly pojmové znaky autorského zákona. Zdali tedy v souvislosti s rozšířením autorskoprávní ochrany dle ustanovení § 106 odst. 4 autorského zákona na předměty dříve nechráněné autorským právem došlo také k rozšíření působnosti ustanovení o výkonu majetkových autorských práv k těmto předmětům dříve nechráněným. Ze znění přechodného ustanovení § 106 odst. 1 autorského zákona[101] lze dovozovat, že zpětná působnost autorského zákona by neměla ovlivňovat právní vztahy vzniklé před jeho účinností (autorský zákon neupravuje rozšíření působnosti v uvedeném smyslu, ani je nelze dovodit výkladem). Touto zpětnou působností však došlo ke vzniku subjektivních autorských práv, přičemž právní vztahy při nakládání s těmito subjektivními právy nemohly být za účinnosti předchozího autorského zákona náležitě upraveny. Vzhledem k tomu, že používání softwarových systémů, které mají své kořeny hluboko v 90. letech minulého století, není v praxi výjimkou, může mít tato právní problematika důležité ekonomické konsekvence (zejména v oblasti proprietárního software poskytovaného za úplatu).

Počítačový program jako dílo literární

Počítačový program je jak autorským zákonem, tak i právem Evropských společenství chráněn jako dílo literární, a to i přestože není dílem literárním. V obou těchto právních řádech je počítačový program chráněn, včetně jeho koncepčních materiálů (o přípravných koncepčních materiálech podrobněji níže). Na existenci autorskoprávní ochrany pak nemá vliv forma konkrétního počítačového programu – viz ustanovení § 65 odst. 1 autorského zákona: „Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární“.

Vzhledem k tomu, že autorský zákon ohledně literárních děl neobsahuje žádnou speciální úpravu, je vyjádření zásady, že počítačový program je chráněn jako dílo literární, spíše proklamativního charakteru a nemá přímé právní konsekvence. Stejná koncepce je obsažena i v čl. 1 odst. 1 Směrnice o právní ochraně počítačových programů: „V souladu s ustanovením této směrnice chrání členské státy počítačové programy podle autorského práva jako literární díla ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Pro účely této směrnice zahrnuje výraz počítačové programy i jejich přípravný koncepční materiál.“ Ochrana počítačového programu jako díla literárního je výslovně zakotvena i v mezinárodních smlouvách, jejichž je Česká republika účastníkem.[102] Čl. 4 Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (WIPO Copyright Treaty přijata v Ženevě dne 20. prosince 1996) taktéž stanovuje, že počítačové programy jsou chráněny jako literární díla ve smyslu čl. 2 Bernské úmluvy, a to bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření.[103] [104] Obdobně Dohoda o zřízení světové obchodní organizace[105] z Marrakeše ze dne 15. dubna 1994 ve své příloze 1C, kterou je Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví TRIPS, zmiňuje v čl. 10 odst. 1, že „Počítačové programy, ať již ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy (1971).“[106]


[92]: dle čl. 34 odst. 1 Listiny základní práv a svobod (Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů) jsou práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti chráněna zákonem.

[93]: Kříž Jan, Holcová Irena, Kordač Jiří, Křesťanová Veronika — Autorský zákon a předpisy souvisící — Komentář, 1. vydání — Linde Praha a.s., 2002, str. 49

[94]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 38

[95]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 37 – 38

[96]: Lucie GUIBAULT, “Paradigm Shift in European Intellectual Property Law? From Microsoft to Linux”, Lex Electronica, vol.10 n°3, Hiver/Winter 2006, http://www.lex-electronica.org/…guibault.htm

[97]: Andrew M. St. Laurent — „Understanding OPEN SOURCE & FREE SOFTWARE LICENSING”, 2004 O’Reilly Media, Inc. str. 161

[98]: srov. § 107 odst. 4 autorského zákona

[99]: Míšek V. – Uplatňování autorského zákona u software [PV. 93, 8: 229]

[100]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 37

[101]: § 106 odst. 1 autorského zákona: „Tímto zákonem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti z nich vzniklé, jakož i práva z odpovědnosti za porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy.“

[102]: WIPO Intellectual Property Handbook: Policy, Law and Use – http://www.wipo.int/…/pdf/ch7.pdf

[103]: Computer programs are protected as literary works within the meaning of Article 2 of the Berne Convention. Such protection applies to computer programs, whatever may be the mode or form of their expression.

[104]: Steve H. Lee – Open Source Software Licensing, 1999, str. 25 –

[105]: Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb.

[106]: Buryan Jiří, Ochrana počítačového programu v zahraničí a v EU http://www.itpravo.cz/index.shtml?…