Výhrada veřejného pořádku a nutně použitelné normy
Možnost použití cizího práva jako rozhodného práva, a to jak rozhodného práva určeného volbou smluvních stran, tak i rozhodného práva určeného na základě jiných hraničních určovatelů, však není zcela neomezená.[76] Proti nepřijatelným účinkům v tomto smyslu se většina států obvykle brání, a to instituty, jež jsou obdobné výhradě veřejného pořádku známé z českého práva. Výhrada veřejného pořádku je upravena v ustanovení § 36 zákona o mezinárodním právu soukromém — „Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení Československé socialistické republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat.“ Pro oblast autorského práva je takováto výhrada představitelná například v oblasti převodu (přechodu) autorských práv z autora na jinou osobu (včetně práv osobnostních), který jiné právní řády připouštějí – viz např. § 201 a násl. amerického The Copyright Act of 1976.[77] Samozřejmě může být otázkou, nakolik lze nepřevoditelnost jak morálních, tak majetkových autorských práv dle českého autorského zákona považovat za zásadu společenského a státního zřízení, na níž je „nutno bez výhrady trvat“.
Od nemožnosti použít cizího práva z důvodu výhrady veřejného pořádku je nutno odlišovat ty případy, kdy na konkrétní předmět úpravy dopadají ty tuzemské normy, které je nutno použít vždy a jež předcházejí použití kolizních norem (nutně použitelné normy, imperativní normy).[78] Při distribuci software může být tato otázka zajímavá ve vztahu k ochraně spotřebitele obsažené ve veřejnoprávních imperativních normách. Existenci předpisů na ochranu spotřebitele nelze dle našeho názoru ani v oblasti volně šiřitelných počítačových programů zcela ignorovat (podrobněji je tato problematika zmiňována níže).
[76]: Kučera Zdeněk, Mezinárodní právo soukromé — 5. opravené a doplněné vydání, Doplněk, Brno 2001, str. 183
[77]: http://www.copyright.gov/…7/circ92.pdf
[78]: Kučera Zdeněk, Mezinárodní právo soukromé — 5. opravené a doplněné vydání, Doplněk, Brno 2001, str. 223 – 232